ZÁZNAMY Z PŘEDNÁŠEK 2016 | Jen škola nestačí ...
Doc. Ing. Petr VOZNICA, CSc. | 21. 05. 2016
Petr Voznica Chemik, voják a diplomat povídá o svém životě, jak se rozhodoval kam bude v kariéře směřovat, až nakonec skončil ve třech zemích jako velvyslanec. Popisuje nejen státy, ve kterých působil, ale rozebírá vzájemné vztahy s naší republikou. Dotýká se také náboženství, zejména křesťanství a islámu, se kterými se měl možnost na svých cestách setkat. V neposlední řadě komentuje současné události týkající se tzv. Islámského státu.
Jmenuji se Petr Voznica. Narodil jsem se 7. listopadu 1954. Od základní školy byla mým koníčkem chemie. Vystudoval jsem vojenskou chemii (hlavně toxikologii, později použití chemických jednotek), v oboru jsem zůstal do roku 1994. Po absolvování Royal College of Defence Studies v Londýně (1996) jsem se začal více věnovat mezinárodní politice a diplomatické službě. Po téměř 30 letech služby v armádě jsem do diplomacie skutečně odešel. Byl jsem velvyslancem v Litvě, Iráku a ve Slovinsku. Nyní jsem v důchodě, ale podle zájmu přednáším na některých univerzitách a na Diplomatické akademii, hlavně k aktuálním otázkám islámu a krizovému řízení. Jsem ženatý, s manželkou Mgr. Miladou se hlavně těšíme z našich dvou vnuček, Kačenky a Terezky. K mým koníčkům patří turistika, jízda na kole, práce na zahradě, četba historických románů. Ke skautingu a zájmům o přírodu jsem měl vždy blízko. Zakládal jsem Klub Lesní moudrosti č. 07 „Čtyřlístek“ a v roce 1970 jsme získali titul Seatonův KLM. Skauty jsem pak vedl i během studií na vysoké škole až do jeho zákazu.
PhDr. Zdeněk Papoušek | 21. 05. 2016
Senátor Zdeněk Papoušek nás navštívil jen na malou chvíli, jelikož spěchal na konferenci v Kroměříži, která v zápětí ustanovila tzv. Kroměřížskou výzvu. O té nás Zdeněk v úvodu seznámil a vyjádřil svůj názor na současného prezidenta i na to, jak by mohla vypadat hlava státu budoucí. Diskuse se však netočila jen v duchu prezidentské volby, ale padly i otázky ohledně práce v Senátu či připravovaného zákona týkající se péče o děti v pěstounských rodinách.
Jmenuji se Zdeněk. Zdeněk Papoušek. Vystudoval jsem sociologii. Polovinu svého života jsem se věnoval sociální práci: 20 let ve Fondu ohrožených dětí a 7 let práce s propuštěnými vězni. Třetinu svého života jsem strávil na středních školách jako učitel: 13 let na Biskupském gymnáziu v Brně a 5 let na Církevní střední zdravotnické škole v Brně. Vyučuji společenské vědy – Psychologii, sociologii, politologii, právo, ekonomii a filosofii. Mám manželku Marii, syny Matěje, Šimona a Jonáše a vnučku Kláru. Narodil jsem se 10. prosince 1956, v roce brutálně potlačeného povstání proti totalitnímu režimu v Maďarsku. Den a měsíc, ve kterém jsem se narodil, byl prohlášen Mezinárodním dnem lidských práv. Mými nejoblíbenějšími filosofy jsou Sokrátes, poněvadž nechtěl být majitelem pravdy, William Occam, který odsuzoval prázdné řeči, a Søren Kierkegaard se svým teologickým odložením etického, čili že víra s berličkami není víra. Mám rád U2, Elvise Presleyho, Visací zámek, Svatopluka Karáska, Propagandu, Matta Redmana a Beautiiful Eulogy. TO JE ON!
RNDr. Petr Chlapek, DiS., Ph.D. | 21. 05. 2016
Petr Chlapek nabízí pohled na jedno z nejkontroverznějších témat dnešní doby, na bioetiku, vědu, která zkoumá vztah přírodních věd a filosofie. Otevírá otázky, kam až může věda zasáhnout, co si může dovolit. Hlouběji rozebírá experimenty na lidech, nejen během druhé světové války, ale i v USA během celého 20. Století. Také se zabývá definicí lidského života nebo problematikou darování orgánů.
Jmenuji se Petr Chlapek. Během pomaturitního studia jsem se od zemědělství dostal přes systematickou biologii a ekologii k fyziologii živočichů a nakonec až k molekulární a buněčné biologii. V současnosti pracuji v Laboratoři nádorové biologie na Masarykově univerzitě, kde se věnuji problematice nádorových buněk, především možnostem diferenciační terapie solidních nádorů dětského věku. Na PřF MU se podílím na výuce bioetiky a jsem členem Etické komise pro výzkum na MU. Mám ženu Martinu a syny Richarda a Štěpána. Ve volném čase se ponejvíce věnuji figurkovým fantasy a sci-fi hrám a s tím spojenému modelaření.
Miloš Říha | 21. 05. 2016
Miloš Říha - Šípek ve svém neformálním povídání promítl své původní vzdělání, zabýval se sociologickými aspekty dnešní společnosti. Mluvil o tzv. „době tekuté“. Filosofickým přístupem pozitivně naladil celé publikum. Zabýval se také problematikou umění rozhodnout se udělat správné věci. Řeč také přišla na Skautský institut v Praze, kterého je Šípek ředitelem.
Skauti mi říkají mojí přezdívkou Šípek. Vlastně mi tak hodně často říkají i ti, kteří skauti nejsou, což mi vůbec nevadí. Profesí jsem sociolog, v současnosti působím jako ředitel Skautského institutu. To je platforma, která má za cíl v duchu poslání skautského hnutí probouzet v člověku zájem o poznávání a vlastní rozvoj.
Asi chceme naší činností říkat, že pro budoucnost je důležité:
-
Naučit se učit
-
Dávat na první místo opravdové věci
-
Umět se pro něco skutečně rozhodnout.